V roce 1991 jsme byli pozváni našimi bulharskými přáteli, v roce 1992 jsme naleziště prohlédli a v roce 1993 započali s výkopy, které probíhají podnes. Prozkoumali jsme část opevnění, odkryli dva komplexy domů při západním okraji města a v posledních letech odkrýváme tři domy s portiky (zastřešeným průčelím se sloupy nesoucími verandu). Kromě toho jsme se účastnili dalších projektů na nalezišti, vydali v nakladatelství Karlovy university svazky Pistiros I a II, v současné době připravujeme svazek Pistiros III.
Projektu se účastní také university v Liverpoolu a v Bradfordu z velké Británie a Francouzská archeologická škola v Athénách, vedle Archeologického ústavu Bulharské akademie věd a Archeologického muzea v Septemvri, jež je centrem okresu, ve kterém se lokalita nachází.
Objev řeckého města tak daleko od pobřeží byl velkým překvapením, ještě větším překvapením byl nález řecky psaného nápisu, který uvádí smlouvu mezi odryskými králi a obyvateli tohoto města, v nedaleko ležící římské stanici, na jejíž stavbu bylo použito mnoho dalších opracovaných kamenů z ruin řeckého města.
Místo bylo osídleno již od konce 6. století př. Kr. Monumentální opevnění s pravoúhlým plánem ulic bylo založeno ve třetí čtvrtině 5. století př. Kr. občany řeckých měst na severním pobřeží Egejského moře: Maroneie a Thasu, s jeho dceřinnými městečky Apollonií a Pistirem. Všichni přijali také občanství nové obce – tzv. emporia, ale podrželi si také svá původní občanská práva měst, ze kterých vyšli. Slavný nápis uvádí, že město požívalo ve vztahu k odryským králům plnou vnitřní autonomii; král se zavázal, že nebude zasahovat ani do jejich záležitostí, ani do jejich majetku, byli také osvobozeni od cel při přepravě zboží. Zřejmě však měli povinnost platit daně. Nápis pochází z doby před polovinou 4. století. Patrně šlo o ustanovení po jistém válečném konfliktu, který město značně poničil, ale kdy bylo obnoveno v plném rozsahu. Druhá a třetí čtvrtina 4. století jsou dobou největšího rozmachu města. Bylo dováženo mnoho thaského vína, jemné attické keramiky, z nálezů známe mnoho mincí všech řeckých měst na severním pobřeží Egejského moře až po Helespont. Zlomky forem, punců, a slitků kovu ukazují, že zde byly vyráběny umělecky zdobené bronzové, stříbrné a zlaté nádoby a šperk.
Město leželo na řece Marici, která bývala splavná pro menší lodě zřejmě až do Pistiru, kde pomalu končí Thrácká rovina, a bylo tedy říčním přístavem. Stopy kol vozů u brány v hlavní dosud prozkoumané ulici dokládají, že i transport vozy byl běžný, ovšem na jih přes vysoké hory se dopravoval náklad častěji na mezcích či mulech, jak tomu bylo až do novověku.
Po druhém zničení v poslední čtvrtině 4. století se město zmenšilo, část domů ležících mimo hradby již nebyla obnovena a import thaského vína i attické keramiky byl silně omezen, ale městský život tu pokračoval až do keltského vpádu do Thrákie v roce 279/78, v době keltského tažení do Delf. Velký poklad z doby zničení města Kelty obsahoval 550 stříbrných mincí, především Lysimachových, zčásti i dalších diadochů, dědiců Alexandra Velikého, jehož tři zlaté mince byly také součástí pokladu. Byl uložen narychlo pod podlahu při stěně našeho Domu A s portikem při hlavní třídě města, kde jsme odkryli také na místě několik velkých nádob a řadu menších picích kantharů a číší. Zřejmě se tu uchovávalo množství nápojů a potravin; snad byl dům jakousi hospodou, neboť i ten, kdo narychlo skryl poklad do hliněné stěny suterénu domu, položil na hromadu mincí tři astragaly, kozí kůtky, jakými se v antickém světě hrála obdoba pozdějších vrhcáb, hracích kostek.
Po zničení města Kelty nebylo už město obnoveno, existovala tu jen menší osada, jejíž obyvatelstvo se zabývalo tavením a zpracováním kovů: železa, mědi, zlata a stříbra. Deforestace okolí, způsobená patrně nadměrným porážením dřeva za účelem tavení mědi a železa, někdy ve druhém století př. Kr., ruiny města překryla. Bohatá naleziště rud těchto kovů v okolí byla zřejmě jedním z hlavních důvodů pro založení města, ale Pistiros byl také významným střediskem obchodu: jak s Odryským královstvím, na jehož západním konci ležel, tak dále na sever s královstvím Triballů a menších tzv. „svobodných“ thráckých kmenů na sever od Staré Planiny, kteří neměli jednoho všemi uznávaného krále.
Hradba města byla něco přes dva metry široká. Základy byly z velkých, jen hrubě opracovaných valounů, další dvě vrstvy z pravidelně opracovaných kamenů, a horní část zdi ze sušených cihel. Hradba byla asi 6 m vysoká a její hřeben byl kryt pálenými taškami, podobně jako všechny budovy ve městě. Východní brána byla chráněna věží a bastionem, vrata byla dvojitá, aby tak byla zesílena jejich obranná funkce.
Domy byly stavěny ze sušených cihel, sloupy a kladí střechy byly obvykle dřevěné. Nalezli jsme ovšem i zlomky monumentální architektury, patrně z chrámu, na místě, kde byly zbytky města zničeny menadrem řeky.
Nejstarší attická keramiky z města je ještě černofigurová, z konce 6. století. Červenofigurová keramika 5. století je zastoupena méně, z výjimkou jeho poslední čtvrtiny, zato první tři čtvrtiny 4. století jsou mezi nálezy z města zastoupeny velice bohatě: jednak jde o často velmi kvalitní tzv. kerčské vázy, jednak o jemné černě glazované zboží, zejména picí číše, misky apod. Počátkem 3. století se dostaly do Pistiru i zlomky pozdější keramiky, tzv. stylu Západního svahu Akropole.
Ve druhé polovině 4. století byla dovážena také keramika z řeckých měst na pobřeží Egejského moře, z Thasu, Knídu, Mende, Lesbu a dalších měst po celou dobu existence města víno v transportních amforách.
Jan Bouzek