Třetí výkopová sezóna znamenala značný krok kupředu v našich znalostech poslední stavební fáze jak v sektorech, v nichž započala práce již dříve, tedy č. 7 a 4, tak především v prostoru tzv. citadely (sektor č. 20). Krátce pokračovaly práce v sektoru č. 2, tedy v prostoru stratigrafického řezu.

Sektor č. 4

V roce 2004 byl, opět pod vedením Š. Šajdullaeva, započat plošný odkryv některých částí hradby. Na západ od prostoru brány byla odkryta nárožní pravoúhlá bašta starší stavební fáze, na východ od brány byla odkryta pravoúhlá bašta související s nejmladší fází fungování hradeb. Vnější zeď této bašty se bohužel zachovala v některých místech pouze do úrovně jedné cihly, zbytek byl stržen. Vnitřní prostora bašty je zapuštěna neobvyklým způsobem do samotného tělesa čtyřmetrové hradby a ne pouze přistavěna před její čelo. Průchod do vnitřní místnosti v baště je v její nárožní části. Mezi touto baštou a samotnou bránou byla zachycena horní část střílny šipkovitého tvaru. V bezprostřední blízkosti nalevo od brány byla objevena boční ochranná zeď, která vybíhá min 25 m před čelo hradby. Vlevo nad průchodem branou jsme nalezli koridor vydlážděný nepálenou cihlou a zaplněný z valné části množstvím velikých valounů, které mohly sloužit jako těžká munice při obraně brány. Doposud ovšem zbývá mnoho nejasných momentů v konstrukci brány a detaily architektonického řešení a zejména změn v průběhu jednotlivých fází funkce brány budou předmětem našeho dalšího zkoumání. Již nyní ale můžeme říci, že výzkum prostoru městské brány přinese mnoho nových informací o stavební konstrukci fortifikací starověké Baktrie.

Sektor č. 7

V roce 2004 byly v tomto sektoru otevřeny nové čtverce s cílem zkoumání větší plochy a tedy plnějšího porozumění celé situaci. Kromě krátkých doplňkových prací ve čtvercích 7A, 7B, 7C, 7D, 9A a 9B byly otevřeny nové: 9C, 9E, 7E a 10C. Na výzkumu se podíleli archeologové L. Stančo a J. Halama a čtyři studenti archeologie: L. Grmela, Š. Rückl, L. Šmahelová a K. Urbanová. Čtverce v jižní části sektoru 7A, 7E, 9A a 9E ukazují, že zde existovala rozsáhlá platforma vybudovaná z nepálených cihel s rozměry 30 x 30 cm. Tento prostor není příliš bohatý na nálezy. Stěny budov, vzniklých v poslední stavení fázi, tedy v druhé polovině 3. a ve 4. století po Kr. byly zachyceny ve čtvercích 7C, 7D, 10C a 9C. Zachytili jsme také situace, kde tato pozdní zástavba narušuje starší, patrně vrcholně kušánské stavby (2. století po Kr.). Tyto výše položené čtverce přinesly opět také výrazně bohatší nálezový materiál, jak keramiku, tak předměty z kovu (drobné nástroje, jehlice, hroty šípů), kosti (zajímavá je hlavice kostěné jehlice,která je formována do podoby ruky) a celou řadu kušánských mincí.

Sektor č. 20

V sezóně 2004 byl pod vedením L. Stanča otevřen nový sektor výzkumu na citadele Džandavláttepa. Označen byl číslem 20. Pracovala zde také K. Urbanová a příležitostně ostatní členové expedice. Nejprve byly otevřeny čtverce 20C, 20D a 20E, ve kterých byla zachycena obvodová zeď (zeď „A“) monumentální budovy se severojižní orientací. Šířka zdi odpovídá šířce tří a půl cihly rozměrů 40 x 40 cm a s mezerami dosahuje 1,5 m. Velmi dobrý stav zachování konstrukce, absence hrobových jam a utváření okolního reliéfu nás vedly k rozhodnutí rozšířit řadu prvních tří čtverců k severu i k jihu. Byly otevřeny čtverce 20B, 20F, přičemž v nejsevernější (20B) byla zachycena pouze rannější stavební fáze tvořící nárožní prvek fortifikace (patrně bašta). Tyto ranější konstrukce jsou zbudovány z cihel o rozměrech 30 x 30 cm. Další části této hradby byly nalezeny pod zdí „A“ i v dalších čtvercích. Přímo z konstrukce samé ve čtverci 20C pochází nález čtyř mincí, které lze předběžně datovat do vrcholného kušánského období, tedy 2.století po Kr. Situace ve čtverci 20C, přestože narušena dvěma mladšími jámami jasně nasvědčovala tomu, že jsme zde zachytili i nároží monumentální budovy. Po otevření sousedního čtverce směrem na západ – 20N – se nám po pečlivém rozčištění destrukcí podařilo zachytit nejen zeď příčnou k dlouhé zdi „A“, ale také stěnu, běžící paralelně s „A“. Jejich vzájemná vzdálenost je cca 2,5 m a společně tvoří jakýsi koridor nebo chodbu. V tomto čtverci už byla situace poněkud komplikována hrobovou jámou v JV rohu. Naopak v SV rohu, vně velké stavby byla nalezena spodní část velké zásobnice v původním umístění. Současně přinesl výzkum v této sondě značné množství drobných nálezů z vrstev destrukcí horních částí zdí. I zde byla pod úrovní poslední stavební fáze odhalena koruna zdi ze starší stavební fáze s odlišnou orientací.

Současně s předchozími byl výzkum rozšířen i k jihu, postupně o čtverce 20F, 20G a 20H. Zeď „A“ máme tímto zachycenu v délce zhruba 30 m Protože situace v sondě 20H nasvědčuje tomu, že jsme zde zachytili jihovýchodní nároží budovy, můžeme říci, že máme odkrytu celou jednu stěnu palácové budovy z konce 3.- počátku 4.století. Máme zachycenu rovněž základovou spáru této stavby a fragmenty podlahy zpevněné keramickými střepy, která mohla souviset přinejmenším s pozdní fází existence paláce.

Výzkum samotný se uskutečnil 7.9. – 12.2004 a kromě – velmi úspěšných – prací na Džandavláttepa, jsme podle plánu pokračovali v prospekční činnosti v okolí. Pod vedením Mgr. J. Halamy byl uskutečněn několikadenní zjišťovací výzkum ve vesnici Kalamazar, kde jsme předpokládali existenci bohatého pohřebiště z kušánské doby. Indicie pro tento předpoklad se však ukázaly jako zavádějící a výzkum přítomnost pohřebiště vyloučil.

Na kresebném zpracování se podílejí další studenti archeologie P. Belaňová a J. Kysela.