V sezóně 2016 se na archeologickém průzkumu podíleli z české strany archeologové a studenti FF UK v Praze: Anna Augustinová, Petra Cejnarová, Ladislav Damašek, Jakub Havlík, Jan Kysela, Ginevra Palmeri, Michal Mrva, Ladislav Stančo, dále Klára Paclíková (doktorandka ZČU Plzeň), a za uzbeckou stranu archeologové z Termezské státní Univerzity Šapulát Šajdullaev a Odildžon Chamidov, a řidiči Izat a Murad. S detektorem kovů pracoval Tomáš Smělý.
Projekty v sezóně 2017
1. Odkrývání síldiště Burgut Kurgan – 2. etapa
Na sídlišti jázovské kultury Burgut Kurgan jsme odkryli další část kamenného valu a vnitřní zástavby z nepálených cihel, včetně objektu, který předběžně pokládáme za bránu sídliště. V sousedství místnosti dlážděné střepy, kterou jsme odkryli minulý rok, byla objevena další místnost s dlážděním, tentokrát kamenným, a řada malých okrouhlých ohnišť a pícek. Zde se také našel tlouček z chloritu. Takovéto předměty jsou v jázovské kultuře obvyklé, byť ne časté, 
a spojují se s výrobou zoroastrijského rituálního nápoje haomy.
Jemu odpovídající hmoždíř se nám nalézt nepodařilo, ale místní pastevec nám jeden podobný přinesl z koryta řeky poblíž Zarabagu.
V nově otevřené sondě na nejvyšším bodu sídliště jsme zachytili kompletní půdorys jedné sídlištní jednotky a podařilo se zdokumentovat terasovitou úpravu svahu v okamžiku výstavby sídliště.
Významnou součástí letošního výzkumu byl odkryv mohyly v bezprostřední blízkosti sídliště Burgut Kurgan. Pod kamenným pláštěm nebyly zachyceny očekávané lidské ostatky ale pouze řada jamek. Mohyla zřejmě sloužila k rituálním, ač nikoliv pohřebním aktivitám obyvatel blízkého sídliště.
2. Odkrývání sídliště Kajrit
3. Prospekce v oázách
Na předchozí sezonu navázal výzkum v oázách prováděný povrchovou prospekcí. Soustředili jsme se na pozemky místních obyvatel (zahrady, sady, pole), hřbitovy a volná prostranství ve vesnici (cesty, prostory kolem pramenů ad.), kde jsme sledovali koncentrace nálezů (nejčastěji zlomků keramiky). Ve všech oázách jsme pozornost věnovali také vodním zdrojům, které v minulosti stejně jako dnes představovaly nezbytnou podmínku pro život, a kolem nichž lze předpokládat výrazné stopy osídlení. Prospekce byly doplněny průzkumem pomocí detektoru kovu, který prováděl Tomáš Smělý.
Zarabag
Během prvních dnů výzkumu oáz byly dokončeny prospekční práce ve vesnici Zarabag (uzb. Zlatý sad), jíž byla věnována pozornost v předchozím roce. Na základě zde sesbíraných nálezů a jejich vyhodnocení bylo možné rekonstruovat vývoj osídlení v oáze a sledovat místa, kde se doklady lidské aktivity objevují opakovaně v různých obdobích. Nejstarší zachycené období představuje doba bronzová, o něco řidší jsou pak nálezy z doby železné. Období antiky v oáze zcela chybí, lidská aktivita je zaznamenána opět v 3.–4. stol. n. l. a během středověku její doklady narůstají. Nejintenzivněji byla využívána v době vrcholného středověku, po němž opět následuje úpadek.
Mezi významné objevy výzkumné sezóny 2016 patří lokalita Bobolangar (uzb. Starcovo vahadlo), která se nachází na jihozápadním okraji vesnice na výrazné vyvýšenině. Podle nálezů lze předpokládat, že se jedná o pohřebiště z pozdní doby bronzové (kultura Sapalli). Na základě tohoto objevu bylo následně detekováno také sídliště (Tulkitepa – uzb. Liščí pahorek; viz níže\) spadající do stejného období jako lokalita předchozí a obě místa spolu tak zřejmě souvisela.
Karabag a Kampyrtepa
Vesnice Karabag (uzb. Černý sad) leží 3,5 km východně od vesnice Zarabag; Kampyrtepa se nachází od Zarabagu 3 km sevrozápadním směrem. Při prospekcích jsme postupovali stejnými způsoby jako v oáze Zarabag se snahou rekonstruovat rozsah osídlení v minulosti, jeho vývoj a dynamiku a jeho vazby na zdroje vody. Mezi nálezy opět převažovaly keramické fragmenty, výjimečně byly nalezeny místními obyvateli i celé nádoby nebo mince. Neopomenutelnou součástí bylo sledování vodních zdrojů v obou oázách. Oproti 14 pramenům zjištěným ve vesnici Zarabag se v Karabagu nachází pramenů pouze sedm, jsou však velice vydatné. V nejmenší ze sledovaných třech oáz – ve vesnici Kampyrtepa – byly zaznamenány prameny dva. Zatímco v Zarabagu se podařilo zachytit také karezy (podzemní zavodňovací kanály), v dalších dvou vesnicích nic podobného zachyceno nebylo a ani místní obyvatelé o ničem takovém nevěděli.
Zajímavý je jev, opakující se ve všech třech oázách. Jedná se o lokality podobných parametrů s nálezy ze stejných období. Výrazné pahorky uměle navršené hlíny se nacházejí v centrálních částech všech tří vesnic (Zarabag – bezejmenný pahorek; Karabag – Chudžboktepa; Kampyrtepa – Eišntepa). Ze všech pocházejí nálezy z pozdní doby bronzové, raného středověku (5. stol.) a vrcholného středověku (12. stol.).
Konečné zpracování velkého množství dat získaných v oázách Karabag a Kampyrtepa stále probíhá.
4. Skalní umění
Dalším z cílů české expedice byla dokumentace a vyhledávání skalních rytin. Navázali jsme na práce započaté v předešlé sezóně (2015), kdy byly rytiny v této oblasti zaznamenány poprvé. Ve střední Asii je skalní umění velice rozšířené, v oblasti jižního Uzbekistánu však nebylo archeology až do loňského roku žádné zachyceno (jedinou výjimku tvořily skalní malby v Zaraut Say – zde jsme provedli revizní výzkum). V této chvíli máme zaznamenáno pět koncentrací rytin v okolí sledovaných oáz Zarabag, Karabag a Kampyrtepa.
Rytiny se nacházejí na tmavých kamenech ležících na svazích (převáženě jižních) nad koryty sezónních řek. K loňským 42 zdokumentovaným kamenům s rytinami přibylo během sezóny 2016 dalších 92 kamenů. Celkem tak máme zaznamenáno 306 rytých motivů a 19 nejasných scén. Téměř s jistotou lze předpokládat, že jejich počet bude během dalších prospekcí narůstat. Nejčastěji zobrazovaným motivem jsou kozorožci, ojediněle jsme nacházeli lidské postavy. V sezóně 2016 jsme nově zaznamenali také velbloudy, kola a dokonce vozy tažené zvířaty. Na základě analogií rytin z oblasti střední Asie, lze předběžně většinu zdokumentovaných rytin datovat do pozdní doby bronzové (kultura Sapalli) a časné doby železné (kultura Jáz I).
5. Prospekce ve stepích
Ve stepním prostředí, obklopujícím oázy v podhůří Kugitangu, byly již tradičně prováděny extensivní prospekce s cílem zachytit různorodé pozůstatky lidské aktivity ve zdejší krajině. Zvláštní důraz byl kladen na detekci pravěkých sídlišť a mohylových pohřebišť s typickými kurgany.
Pohřebiště ve stepích
Podařilo se najít několik skupin kurganů a to jak u Karabagu a Zarabagu, tak v sousedním údolí u vesnice Hurdžak.
Jeskyně Kaptar Kamar
Jedním z překvapivých objevů této výzkumné sezóny byl nález rozlehlé jeskyně/převisu s doklady osídlení různých prehistorických i historických období, včetně námi studované jázovské kultury. Část keramiky naznačuje, že by mohla pocházet dokonce z období neolitu, které je v námi zkoumané oblasti zatím naprosto neznámé. Zatím jde ale pouze o předběžné určení, které se nakonec nemusí potvrdit. Tomáš Smělý detekoval v jeskyni několik kovových předmětů, včetně mince z období Abbásovců. Dotazováním u místních vesničanů jsme se dozvěděli, že pastevci nazývají jeskyni Kaptar Kamar, tedy Holubí jeskyně.
Jeskyně Kaptar Kamar z kopce nad vesnicí Chodžanakan (foto L. Stančo)
Pohled ven z Holubí jeskyně (foto L. Stančo)
text: Ladislav Stančo, Jan Kysela, Anna Augustinová
