V září 2010 se uskutečnila třetí část archeologického průzkumu Šerabádského okresu Surchandarinské oblasti jižního Uzbekistánu, prováděného Česko-uzbeckou archeologickou expedicí. Prvá zkušební sezóna v roce 2008 přinesla velmi zajímavé výsledky, takže v sezóně 2009 a poté i 2010 bylo přistoupeno k systematickému archeologickému mapování daného okresu. Expedici z české strany vedl L. Stančo (ÚKAR FF UK v Praze) a účastnili se jí A. Danielisová (Archeologický ústav AV ČR v Praze), P. Tušlová, V. Chystyaková, V. Doležálková a T. Machačíková (ÚKAR FF UK v Praze). Vedoucím uzbecké strany byl Š. Šajdullaev a členy T. Annaev (oba Termezská státní univerzita), A. Šajdullaev a G. Šajdullaevová (Taškentská státní univerzita). Před započetím prací v roce 2010 čítal náš soupis archeologických památek 93 položek a v této sezóně bylo doplněno dalších 37 a ověřena i řada dalších z předchozího seznamu, takže bylo celkem navštíveno na 50 lokalit. Pozornost byla věnována jak polohám detekovaným na družicových snímcích, tak – v menší míře – i památkám již publikovaným v odborné literatuře. U těchto byla namnoze zpřesněna datace či korigována uváděná poloha. Třetí skupinou byly archeologické lokality objevené naším terénním průzkumem bez předchozí detekce na družicových snímcích. Průzkum probíhal dílem cíleně a selektivně (Danielisová, Stančo, A. Šajdulláev) a dílem plošně, formou povrchových sběrů na obnažených částech polí (P. Tušlová a spol., viz níže), které přinesly velmi zajímavá zjištění.

Mapování lokalit
Pozornost prvního týmu byla rozdělena mezi dva základní typy prostředí: zavlažované rovinaté nížiny a zvlněnou podhorskou step. Lokality v obou prostředích byly systematicky procházeny, byl na nich sbírán archeologický, chronologicky citlivý, materiál (především keramika, ojediněle mince či drobné šperky a terakoty), v některých případech byl zaměřen jednoduchý topografický plán pomocí GPS přístroje TOPCON GM2. U místních obyvatel byly dotazovány aktuálně používané názvy jednotlivých lokalit a zjišťovány informace o případných náhodných nálezech z jejich okolí. Situace v nížinách a v hornaté stepi se diametrálně odlišovala zejména tím, že nížiny jsme měli podrobně zmapovány za pomocí družicových snímků, zatímco podhůří jsme projížděli spíše v rámci ověření již publikovaných lokalit. Ukazuje se, že zejména právě ve druhém uvedeném prostředí má bádání ještě značné mezery a podrobné procházení jednotlivých údolí horských potoků může přinést ještě mnoho nových informací.

Třebaže naším primárním cílem bylo zmapování archeologických lokalit Šerabádského okresu, rozšířili jsme nakonec oblast našeho působení i na východněji položený nevelký okres Kizirik, který z hlediska geografického organicky zapadá do historické Šerabádské oázy. Počet lokalit v tomto okrese nepřesahuje desítku. Analýza prostorového rozložení sídlišť v Šerabádské oáze ukazuje některé zajímavé jevy, mezi jinými například hierarchizaci jednotlivých tepa v historických obdobích, s hlavním centrem na lokalitě Džandavláttepa (10. století př. Kr. až 5. století po Kr.) a několika shluky sídlišť a obytných a hospodářských komplexů v jejich zázemí. Mezi tyto kumulace patří prostor lokalit Babatepa, Kattatepa, Kulugšachtepa, Talaškán aj.

Pevnosti a kurgany

Jiný zajímavý fenomén můžeme sledovat na pomezí hor a nížin, kde vznikl celý systém drobných opevnění, chránících jak dálkové cesty, tak přechody horskými skalnatými pásmy. Na obou koncích několikakilometrové soutěsky spojující Šerabádskou oázu s údolím Ulanbulaku tak najdeme malé strategicky umístěné pevnůstky. Podobně hlavní údolí řeky Šerabád je na strategicky důležitých místech lemováno menšími pevnůstkami.

Mezi nejzávažnější poznatky letošní sezóny, jejichž potenciál bude teprve v budoucnu zhodnocen, patří zmapování několika kurganových pohřebišť. Kurgany jsou menších rozměrů, největší z nich dosahují průměru okolo 12 m. Nedořešena ovšem zůstává jejich datace.

Závěrem lze říci, že mapování archeologických památek okresu Šerabád pokročilo do té míry, že během jediné sezóny můžeme tuto práci kompletně zakončit a předložit hotový soupis k potřebě uzbecké správy památek a samozřejmě sebraná data podrobit celkové časově-prostorové analýze.

Systematická povrchová prospekce v povodí Šerabáddarji – polní sběry

Studentky klasické archeologie – Petra Tušlová, Viktoria Chystyaková, Věra Doležálková a Tereza Machačíková – se v období od 2. do 18. září 2010 podílely na systematické prospekci nížinných oblastí jižního Uzbekistánu, oblasti Šerabadského regionu.

Konkrétní oblasti podrobené bližšímu zkoumání byly vybrány primárně v závislosti na vegetačních podmínkách – tj. přednostně se jednalo o pole osetá obilím, jejichž sklizeň proběhla v letních měsících a nyní byla nechána ladem. Tato pole silně kontrastovala s bavlníkovými, hustě zarostlými, která bývají sklízena v průběhu listopadu. Středem zájmu byly oblasti přilehlé ke kulturním pahorkům – tzv. tepe, neboť hlavním záměrem byla snaha zachytit „ploché lokality“, tj. sídliště a pohřebiště, soustředěné v jejich blízkosti, případně vyloučit lidskou aktivitu v jiných kulturních areálech než jsou již zmiňovaná a již zmapovaná tepe.

Metodické postupy

Účastnice prospekce postupovaly v 15m intervalech, které zároveň vytvářely vzájemné rozestupy. Pro lepší představu o keramickém materiálu nacházejícím se na povrchu byla prozkoumaná pole rozdělována do polygonů o velikosti 60 x 75m, tj. do podoby obdélné mřížky 4x15m na šířku a 5x15m na délku. Každý tento polygon dostal své vlastní identifikační číslo a byly u něho zaznamenány charakteristiky vztahující se ke konkrétním agrárním podmínkám, vlastnostem daného úseku pole, a k množství keramického, popřípadě stavebního materiálu nacházejícího se v oblasti. Prozkoumané úseky byly zaneseny pomocí PDA do satelitních snímků v aplikaci ArcPad – mobilní verze ArcGISu, do jehož databáze byly následně přeneseny veškeré informace získané na poli. Případné diagnostické fragmenty (okraj, nožka, zdobení) byly vzaty k podrobnějšímu zkoumání. Tento metodický postup umožňuje nejenom identifikaci a ohraničení nalezené lokality, ale poskytuje i představu o druhu a charakteru materiálu produkovaného člověkem v jeho okolí. Postupy jsou inspirovány projektem TRAP – Tundzha Regional Archaeological Project, probíhajícím v Bulharsku (metodika podrobněji viz: Sobotková, A., Ross, S., Nehrizov G., Weissová, B., In: Studia Hercynia 14, Praha 2010).

Výsledky

Prospekce pokryla necelých 5 km2, zaznamenány byly 4 „ploché“ lokality, dle předběžné analýzy středověké datace – spadají zhruba do 10. – 13. st. po Kr. Další materiál (několik fragmentů řecko-baktrijské keramiky, více pak kušánské a mladší ze 17. až 19. st. po Kr.) tvořily shluky keramiky zavlečené do polí orbou/jiným lidským faktorem. Výraznější koncentrace se nacházely v blízkosti tepe – s velkou pravděpodobností se jedná o materiál splavený z pahorků. Dále jsme se zde setkaly se zajímavými fenomény, které pro nás byly neznámé z evropského prostředí (konkrétně z výše zmiňovaného Bulharska). Jednalo se hlavně o moderní síť zavlažovacích kanálů, které vytvářejí přirozené hranice jednotlivých polí, a zabraňují roznesení materiálu orbou z lokalit do větší vzdálenosti. Všeobecně jsou pole velmi málo zanesena materiálem produkovaným člověkem, keramika 20. – 21. století byla patrná pouze v bezprostřední blízkosti obydlí, a i tak ve velmi malém množství. Také jsme se přiučily o důležitosti komunikace s místními obyvateli, kteří velmi dobře znají pole v blízkosti svých obydlí a mnohdy poskytnou důležité informace o materiálu objeveném při hloubení jam či kanálů. Tak jsme měly možnost několikrát spatřit téměř intaktní nádoby vyzdvižené z půdy, které nám poskytly úplnější představu o lokalitě z níž (popř. z jejíž blízkosti) byly vyzdviženy.

Jiné postřehy se vztahují k agrárním podmínkám, zejména k rotačnímu pojetí zemědělství. Každoročně se střídající pole bavlny a obilí umožňují, za předpokladu faktického fungování, systematické pokrytí konkrétní oblasti během dvou let. Z tohoto důvodu byly v satelitních snímcích zároveň vyznačeny oblasti, které nebylo možné z různých důvodů v roce 2010 efektivně prozkoumat – bavlna, kukuřice, slunečnice, rýže, hustě zarostlé pastviny, podmáčené oblasti atd. Cílem této doplňkové agrární mapy je možnost vypočíst přístupnost daných oblastí pro konkrétní rok. Spolehlivost je třeba prověřit v dalších letech. Prospekce byla v posledním týdnu (20. – 23. září) doplněna na třech lokalitách osmi sondážemi o rozměrech 100 x 80 cm, o hloubce převážně 100 cm, za účelem porovnání povrchového a podpovrchového materiálu. Na dvou lokalitách (materiál třetí vyžaduje bližší zkoumání) byla pod ornicí nalezena kušánská keramika. Tato skutečnost poukazuje na kontinuální osídlení, dnes v reliéfu nepatrná, umístěná mimo vyvýšené pahorky. Konečná zpráva s rozšiřujícími informacemi a s výsledky expedice bude publikována v roce 2011.