O ústavu

Ústav pro klasickou archeologii FF UK je i po své více než 100leté existenci jednou z nejdůležitějších institucí v ČR, která se specializuje na období antiky, hlavně na její materiální podobu. Kromě největší oborové knihovny (více než 15 000 svazků), která většinou obsahuje jediný exemplář dané publikace v zemi, spravuje Ústav i významnou historickou sbírku sádrových odlitků antických soch zapsanou v Centrální evidenci sbírek MK ČR, jakož i sbírku originálů. Jako jedna z mála institucí v rámci FF UK, ale i České republiky realizuje/realizovala terénní výzkumy na třech kontinentech. Aktivity ústavu se přitom opírají o intenzivní spolupráci s domácími i zahraničními partnerskými institucemi.

Samostatný studijní obor Klasická archeologie byl na pražské univerzitě založen roku 1871, prvním profesorem byl Otto Benndorf, jeho nástupcem na německé větvi pak zejména Wilhelm Klein. Hned od počátku patřilo k ústavu rovněž muzeum odlitků antických soch, které jsou dnes vystaveny v GAU v Hostinném a na státním zámku Duchcov. Po rozdělení univerzity se prvním profesorem na české větvi stal Miroslav Tyrš, po jeho smrti samostatný ústav budovali postupně Hynek Vysoký a po něm Jindřich Čadík a Růžena Vacková, kteří oba byli zatčeni a odsouzeni jednak za války a později znovu komunistickým režimem. Významně se zejména v meziválečné době do dějin české klasické archeologie zapsal Antonín Salač. Pozoruhodné jsou rovněž dějiny Ústavu pro klasickou archeologii po druhé světové válce, ale také tradiční vazby k archeologii Bulharska. Při reformě v 50-tých letech byl ústav přiřazen ke klasické filologii a starověkým dějinám, se kterými tvořil Katedru věd o antickém starověku. Na počátku 90-tých let došlo k opětovnému osamostatnění ústavu. Jde tedy o studium s dlouholetou tradicí, z něhož vzešla řada odborníků, kteří se uplatnili již v Rakousko-Uhersku, později pak v Československu, v České republice i ve světě (např. Jiří Frel). Obor se jako samostatný udržel až donedávna jako jediný akreditovaný, v současné době se studuje ještě na Masarykově univerzitě v Brně. Čeští klasičtí archeologové se také během 20. století podíleli na řadě zajímavých projektů ve Středomoří.

Současné vědecké a výukové zaměření ústavu se rozčleňuje na několik specializací. Vedle vlastního antického umění a archeologie Středomoří (Řecko, Itálie) je to oblast vztahů mezi střední Evropou a Středomořím, mezi Středomořím a Blízkým a Středním Východem, římsko-provinciální archeologie a problematika antických tradic v českém a evropském umění a architektuře.

Klasická archeologie obecně se věnuje výzkumu materiální kultury období především řeckého a římského starověku od doby bronzové až po sklonek antiky. Do sféry jejího zájmu patří minojská a mykénská kultura egejské oblasti, počátky doby železné (tzv. temné období), archaické a klasické období ve východním Středomoří, helénistické období. Na území apeninského poloostrova studuje kultury počínající doby železné (např. villanovská kultura), její součástí je etruská archeologie, archeologie římské republiky a římského císařství. Součástí klasické archeologie je také archeologie římských provincií, kontakty Středomoří se střední Evropou a dalšími regiony. V tomto rozsahu je klasická archeologie také vyučována na našem ústavu.

Úvod > O ústavu