Dlouhodobým předmětem zájmu ústavu pro klasickou archeologii je interakce mezi kulturami antického Středomoří a obyvateli soudobé střední Evropy. Problematikou se intensivně zabýval profesor Jan Bouzek se zaměřením především na dobu bronzovou a ranou dobu železnou. V posledních letech se činností Jana Kysela důraz posunul zejména na mladší dobu železnou, tj. 4.–1. stol. př. Kr.
Spíše než o jednorázový projekt se jedná o dlouhodobé badatelské téma. Cílem je nejenom zhodnotit povahu kontaktů a vzájemného ovlivnění mezi středoevropským a středomořským prostředím, ale rovněž zapojit tématiku středomořských kontaktů odpovídajícím způsobem do běžného domácího archeologického diskursu, tj. ani ji nezavrhovat jako cosi podružného, ani ji nepovyšovat na mystickou vše vysvětlující nauku pro hrstku zasvěcených.
Předmětem zájmu jsou jak materiální doklady kontaktů mezi oběma světy (importy materiální i nemateriální), tak i antické písemné prameny vážící se ke střední Evropě.
Výsledkem posledních deseti let bádání o kontaktech mezi Středomořím a střední Evropou je momentálně připravovaná monografie, v níž se podařilo shrnout a syntetisovat dostupné prameny písemné i hmotné a předložit na jejich základě obecné interpretační schéma. Zároveň se jednoznačně ukázalo, že tato syntéza zdaleka nepředstavuje poslední slovo v bádání nad problematikou ale spíše uzavření jedné jeho etapy a začátek nové fáze spočívající v řešení otázek z první etapy vzešlých.
Budoucí bádání se bude muset zaměřit na širší pochopení vztahů v rámci ne-antického světa a na pochopení některých jevů ve vlastním Středomoří, kde jsou zde kupopdivu poznány hůře než v Zaalpí. Nezbytné bude i překročení chronolgických mezí dosavadního bádání do rané doby železné a do počátků doby římské.