V sezóně 2017 se tým archeologické expedice vedené doc. L. Stančem rozrostl zatím do největších rozměrů a na výzkumu spolupracovalo celkem 20 osob.
Na výzkumu se podíleli archeologové a studenti FF UK v Praze: Anna Augustinová, Petra Cejnarová, Ladislav Damašek, Jakub Havlík, Hana Havlíková, Tobiáš Kolmačka, Jan Kysela, Ladislav Stančo a Tatiana Votroubeková, za francouzskou stranu archeoložka Johanna Lhuillier a geofyzik Lionel Darras z CNRS v Lionu, za novozélandskou stranu antropoložka Rebecca L. Kinaston (Max Planck Institute for the Science of Human History), a za uzbeckou stranu archeolog z Termezské státní univerzity Šapulát Šajdullaev, archeolog z Archeologického ústavu Akademie věd Uzbekistánu v Samarkandu Odildžon Chamidov a archeolog z Státní univerzity Uzbekistánu v Taškentu Ališer Šajdullaev. Expedice byla v sezóně 2017 doplněna týmem, který zkoumal jeskyni Kaptar Kamar objevenou v loňském roce, složeným z archeologa Ladislava Nejmana (Univerzita Queenslandu v Austrálii), z geoarcheoložky Lenky Lysé (Geologický ústav AV ČR, v.v.i.), paleontoložky Miriam Nývltové Fišákové (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v.v.i.) a dvou studentů Víta Záhoráka a Michaely Ryzé.
V sezóně 2017 jsme po třech letech výzkumu ukončili práce na sídlišti Burgut Kurgan. Letošní výzkum
probíhal už jen v omezeném rozsahu v sondě BK06. Jeho hlavním cílem bylo odhalit průchod, rýsující se v kamenné hradbě. Výzkum nicméně ukázal, že narušení v hradbě průchodem nebylo, a stále tak nevíme, kudy se do sídliště vstupovalo ani jakou architektonickou podobu tento vstup měl. Na vnitřní straně (částečně zhroucené) obvodové zdi se ale podařilo na samém podloží zachytit dva polokruhové objekty z nepálených cihel, z nichž jeden měl podlahu dlážděnou keramickými fragmenty. Tyto dva objekty – možná zásobní sklípky nedochovaných staveb – jsou překryty zdmi mladších budov a představují tak nejranější stavební aktivitu na sídlišti, pravděpodobně ještě předcházející výstavbě obvodového kamenného valu. Burgut Kurgan byl kompletně podroben geofyzikální prospekci, kterou prováděl geofyzik Lionel Darras z CNRS v Lionu.
Stejně jako v předešlých dvou letech pokračovaly i roku 2017 průzkumy oáz v podhůří Kugitangu. Nyní jsme pozornost upřely na oázy Maydon a Goz a jejich nejbližší okolí. Za zmínku stojí dva jedinečné objevy v zázemí studovaných oáz, a to lokalita Gaza Kutan z rané doby želené (kultury Jáz I) u vesnice Maydon a zaniklá středověká vesnice Kyzyl Gul u současné oázy Goz.
Gaza Kutan
Na okraji vesnice Maydon jsme díky místnímu učiteli učinili objev unikátního areálu z rané doby železné (kultury Jáz I ). Rozkládá se na strategickém místě 65 m nad údolím řeky Karabag Say na okraji vesnice Maydon a poskytuje výborný rozhled do celé Pašchurtské kotliny, který jistě hrál důležitou roli při kontrole tohoto území. Kamenný val obepínající lokalitu je tak výrazný, že dal za vznik místnímu názvu Gaza Kutan (tj. Ohrada pro dobytek na výšině). Gaza Kutan představuje rozsáhlé sídliště s půdorysem ve tvaru L o stranách 145 m a 85 m a šířce 35–40 m, zatímco okolní sídliště rané doby železné dosahují rozměrů sotva třetinových. Ve spolupráci s francouzskými kolegy byl bezodkladně proveden geofyzikální průzkum, sloužící k identifikaci podpovrchových magnetických anomálií. Získali jsme tak jasnou představu o podobě kamenných struktur (domů, ohrad, příkopů…) na sídlišti.
Kyzyl Gul
O tom, jak se proměňuje krajina – jak se objevují nová sídla a mizí stará – svědčí zaniklá vesnice nalezená během letních prospekcí nedaleko současné vesnice Gaz. Uprostřed stepi se zde tyčí dřevěné trosky bývalé mešity, která byla centrem tehdejší vesnice známé dnes mezi místními obyvateli pod označením Kyzyl Gul (tj. červený květ). Kromě pozůstatků domů, které jsou v terénu stále trochu patrné, se zde nachází také pozůstatky pohřbů včetně hrobu tehdejšího imáma. Jak ukazuje jeho udržované oplocení, místu je stále chováno v úctě. Zlomky keramických nádob prozrazují, že vesnice fungovala po více než 800 let, a to v době raného a vrcholného středověku mezi 5. a počátkem 13. století. Její zánik spadá do doby nájezdů mongolských kmenů. Ty přicházejících z východních eurasijských stepí, devastují místní sídla a v důsledku toho dochází ke změně v sídelních strukturách v celé střední Asii.
Pokračovaly také extenzivní prospekce ve stepní krajině Kugitangského podhůří. Během nich bych byla kromě dalších menších lokalit objevena dosud neznámá helénistická lokalita nazvaná Iskandar Tepa. K objevu došlo během při průzkumu jednoho z údolí na sever od Pašchurtu, kdy jsme mezi keramikou sebranou na temeni a úbočí výrazného tepa rozpoznali povědomé tvary: tzv. rybí číše, nádoby typické pro helénistické období. Objev je o to cennější, že lokalita nebyla od helénismu nikdy znovu osídlena, a lze tak zkoumat přímo vrstvy z doby řeckobaktrijských králů, možná i samého Alexandra.
Výzkum skalního umění v podhůří Kugitangu pokračoval již třetím rokem a opět se ukázalo, že je na skalní rytiny na černých kamenech velmi bohaté. S narůstajícím počtem zdokumentovaných rytin se začíná ukazovat charakter zdejšího skalního umění. Zcela převažujícím zobrazovaným motivem jsou zvířata, a to kozy a kozorožci, kteří zapadají do místního pasteveckého prostředí. Po třetí sezóně dokumentace a detekce rytin na kamenech ve zkoumané oblasti máme zachyceno více než 380 rytin na 175 kamenech.
Významnou novou složku našich prací v letošním roce představoval systematický výzkum mohyl, kurganů. Výzkum byl realizován díky podpoře Filozofické fakulty UK skrze Vnitřní grant pod vedením Jakuba Havlíka. Mohyly byly plošně mapovány a vybrané také odkryty. Ačkoliv jsme v průběhu posledních čtyř let prozkoumali již desítku mohyl, pod žádnou z nich se ale nenacházel zprvu očekávaný pohřeb. Přesto tyto konstrukce velmi pravděpodobně sloužily různým rituálním činnostem (a to dost možná ne vždy činnostem stejným). Podívejme se blíže alespoň na dva vybrané kurgany.
Kurgan KK01-14
Kurgan byl navršen nad drobnou jamkou v podloží – situace zjištěná již loni. Především je ale tato mohyla pozoruhodná přítomností velkého černého kamene se žlábkem vyrytým napříč dokola. Kámen, který svým rytým „opaskem“ připomíná stylisovanou lidskou postavu, musel být k mohyle přinesen minimálně dvěma muži ze vzdálenosti několika set metrů. Podle střízlivé intepretace sloužil k uvazování dobytka uprostřed stepi… všechny popsané okolnosti však hovoří ve prospěch jeho méně banální funkce.
Kurgan KK01-007
Výzkum kurganu KK01-007 zabral významnou část našeho letošního výzkumu. Nejednalo se sice o situaci nějak složitou, mohyla ale měla 8 metrů v průměru a poučeni z dříve zkoumaných kurganů jsme postupovali co nejopatrněji, aby nám neunikly očekávané jamky pod náspe Žádné jamky ale v tomto kurganu nebyly, zato se mezi jeho kameny nacházely četné drobné úlomky kostí. Uprostřed kurganu byl od počátku patrný nepravidelný vkop, kterým se dávno po stavbě kurganu chtěli vykradači dobrat ke zlatu, které očekávali v pohřební výbavě. Svoje úsilí vzdali, až když se prokopali metrem tvrdého podloží – nenašli po hříchu ani zlato, ani pohřeb. Podle džbánku nalezeného ve výplni vkopu se to stalo snad někdy v pátém století po Kristu. Kurgan – výrazně odlišný od ostatních kopaných námi v předchozích sezónách (2015 – Kayrit odkaz; 2016 – výzkumy 2016 odkaz) – jistě nikdy nepřekrýval hrob, možná ale hrál jistou roli v pohřebních rituálech. Jistější si budeme, až zjistíme, zda jsou kosti nalezené v plášti mohyly, zvířecí nebo lidské.
Jeskyně Kaptar Kamar („Holubí jeskyně“) objevená během prospekcí roku 2016, byla v září 2017 podrobena zjišťovacímu výzkumu. Výzkum prováděl detašovaný tým (L. Nejman, L. Lysá, M. Nývltová Fišáková, M. Ryzá, V. Záhorák ve spolupráci s L. Stančem a Š. Šajdullaevem), jejichž předběžnou zprávu z výzkumu si můžete přečíst zde . Vedle detailního archeologického odkryvu proběhl v jeskyni také geoarcheologický a paleozoologický výzkum a kombinace těchto přístupů nám poskytla informace o tom, jak a kdy lidé v minulosti jeskyni využívali. Získané vzorky byly odeslány na analýzy a na jejich základě bude možné život lidí zde a vývoj samotné jeskyně přiblížit ještě více. Keramický material zatím jasně prokazuje, že převis sloužil lidu jázovské kultury (1500–1100 př. Kr. ). Datace části souboru do staršího pravěku budou dále prověřovány. Nalezeno bylo dokonce několik kamenných artefaktů. Početné byly nálezy kostí – nejčastěji zastoupená zde byly kosti domácích zvířat, z nichž vůbec nejčetnější byly kosti ovcí a koz. Součástí byly ale také kosti dalších savců (dobytku, psů, oslů), ryb a žab, ptáků a schránky měkkýšů.
text: Anna Augustinová, Jan Kysela, Ladislav Stančo