Na podzim 2006 byla uskutečněna již pátá sezóna archeologického výzkumu v rámci společného projektu Ústavu pro klasickou archeologii Filosofické fakulty University Karlovy v Praze a Archeologického ústavu Akademie věd Uzbekistánu v Samarkandu. Práce se soustředily opět na lokalitě Džandavláttepa v Surchandarijské oblasti jižního Uzbekistánu.

Expedice se účastnili tři archeologové – Kazim Abdullaev (vedl práce v sektoru 2a), Ladislav Stančo, (vedl sektor 20) a Kristýna Urbanová a dále tři studenti archeologie Jan Kysela, Petra Belaňová a Ališer Šajdullaev. Výzkumu se zúčastnil také geodet Petr Turczera, který nově zaměřil celou lokalitu i všechny dosud odkryté situace. V terénu nám asistovala skupina 20 místních dělníků. Výkopové práce probíhaly od 20.9. do 7.10.2006, další dva dny byla dokončována dokumentace. Oproti předchozím sezónám byl tentokrát věnován více než týden na počátku našeho pobytu v Uzbekistánu výhradně práci s dříve odkrytým materiálem v depozitáři Archeologického muzea v Termezu. Uskladněné nálezové fondy byly také řádně uspořádány pro pozdější snazší přístup a studium. Tyto činnosti, ale i jiné faktory, předurčily zkrácení vlastních výkopových prací na pouhé tři týdny.

Sektor 20 – Citadela

V sezóně 2006 jsme pokračovali výkopovými pracemi na tzv. citadele Džandavláttepa. Naším hlavním cílem bylo odkrytí další části monumentální budovy z kušáno-sásánovské doby. Otevřeli jsme proto postupně pět nových čtverců v severozápadní části pahorku: 21D, E, F, O a P. Ve třech z nich se podařilo vyjasnit další část půdorysu stavby, zejména sonda 21D ukázala návaznost na situaci ve čtvercích 20N a 20Z, prochází jí totiž tatáž zeď – vnější obvodová (severní) stěna monumentální budovy. I zde je bohužel narušena hlubokou hrobovou jámou. Fragment obvodové zdi byl zachycen také v severovýchodním rohu sondy 21O (leží na západ od 21D). Tato sonda není čtvercem v pravém slova smyslu, má pevně ukotvené pouze dvě hrany – východní a jižní, další dvě jsou díky prudkému svahu v těchto místech již „ve vzduchu“. Základy zmíněné zdi zde stojí na mohutné konstrukci z menších nepálených cihel (30 x 30 cm), stejným způsobem, jakým jsme to mohli sledovat již na celé východní hraně pahorku. Tato konstrukce je zde poškozena jednak erozí a jednak zvířecími norami.

Třetí čtverec, ve kterém lze sledovat pozůstatky architektury, které se vážou k předmětu našeho zájmu – monumentální budově, 21P, byl otevřen na jih od 21O. V průběhu prací byl rozšířen západním směrem z obvyklého rozměru 4×4 m na obdélník 4×6,5 m. Kromě jedné hluboké hrobové jámy zde bylo zachyceno několik zdí z nepálených cihel, náležejících různým stavebním fázím. Jednu z nich lze připsat naší budově. Jiné ovšem dokládají existenci i mladších stavebních fází a definitivně vyvracejí naši původní představu o poslední stavební fázi na citadele reprezentované právě monumentální budovou.

Menší, velmi nekvalitně stavěné zdi ve čtverci 21P můžeme dát do souvislosti s obdobnými jevy ve čtvercích 20Q a 20Z z předešlé sezóny. Stejně jako u samotné monumentální budovy, také u těchto konstrukcí máme dochovány pouze základy a naše možnosti rekonstruovat vzhled budov jsou tak omezené. Čtverec 20E, ležící na jih od 20D a na východ od 20P ukazuje jasně průřez propálenými navrstveními ve střední části pahorku, které patrně překrývají ústřední a nejvýznamnější z muslimských hrobů. V jeho blízkosti se nejvíce koncentrují jak primární, tak sekundární pohřby, stejného charakteru jako v předchozích sezónách.

Situace v posledním zkoumaném čtverci – 20F – na jih od 20E ukazuje další konstrukce, vzniklé v poslední fázi osídlení citadely. Odkryli jsme zde nároží malé stavby, pod které vchází vrstva menších valounů. Tu můžeme interpretovat, z dochovaného fragmentu jen velmi předběžně, jako nějaké dláždění nebo zpevnění povrchu. I zde bylo porozumění situaci komplikováno přítomností dvou větších hrobových jam a řady sekundárních pohřbů.

Během tří týdnů, kdy byly tyto čtverce zkoumány, proběhla také týdenní intenzivní práce na geodetickém zaměření lokality. Za pomoci totální stanice rozměřil P. Turczer celý povrch 7,5 ha velkého pahorku a zaměřil do něho všechny doposud prozkoumané situace v sektorech 2a, 4, 6, 7, 8 a 20. Navíc se nám podařilo usadit čtyři pevné topografické body, zafixované betonovými pilířky, zahloubené 70 cm do povrchu, které nám měření mohou usnadnit i v budoucnu. Výsledkem zaměřování je nejen nový topografický plán a přesně lokalizované nálezové situace, ale také možnost vytváření 3D modelu lokality a GIS databáze.

Sektor 2a

Významného pokroku bylo dosaženo v sektoru 2a, na takzvaném stratigrafickém řezu. K. Abdullaev se v hloubce zhruba 14 m pod povrchem dostal na podloží, takže již můžeme říci, že máme zmapovány všechny vrstvy osídlení lokality. V dolní části musela být zkoumaná plocha velmi zúžena z důvodu bezpečnosti práce: některá místa hrozila sesuvem. Nejstarší zachycené vrstvy lze podle materiálu datovat do rané doby železné. Mezi nejzajímavější nálezy zde patří například kamenná třecí miska na nožkách, řada intaktních keramických nádob nebo několik fragmentů malované keramiky (červeno-hnědá malba na světlém podkladu) s geometrickými motivy. Právě tyto nálezy nás opravňují datovat nejstarší horizont do počátečních fází doby železné.

Proti předpokladům se zde nevyskytují vrstvy ještě starší – z pozdní doby bronzové. Nálezy keramiky z tohoto období z místa vzdáleného pouhých několik set metrů od řezu dokládají, že se zřejmě v těchto rannějších fázích osídlení ještě přesouvalo, zatímco později zůstávalo kontinuálně na jednom místě po mnohá staletí. Existenci pozdně bronzových kontextů v prostoru samotného Džandavláttepa nemůžeme pochopitelně vyloučit, lokality má 7,5 ha, řez mapuje pouhých několik čtverečních metrů.

K. Abdullaev kromě samotného řezu pracoval krátce také na okraji avraku, roklinky vzniklé odtékáním dešťové vody z povrchu tepa. Bylo zde učiněno několik zajímavých nálezů, třebaže situace sama o sobě není příliš přehledná. Byl například nalezen unikátní otisk gemy na keramické zásobnici se zobrazením Eróta. Nález dokládá vliv řecké ikonografie v baktrijském prostředí. Jiný otisk, jednodušší, nese zobrazení horské kozy.

Návštěva velvyslance

K pro nás neobvyklým o to však milejším událostem patřila bezpochyby návštěva českého velvyslance v Uzbekistánu, pana Aleše Fojtíka, a jeho manželky na naší základně v Šerabádu, ale také na samotné lokalitě, která se uskutečnila 24.9.2006. Kromě symbolického významu, který tato návštěva pro nás měla, především vzhledem k místním autoritám, máme oběma co děkovat také za obdivuhodný osobní přístup a velikou pomoc v řadě pro nás důležitých věcí.

Podpora firmy Eriell

Po vleklých potížích s logistikou v předcházejících letech doznala tato stránka našeho zabezpečení výrazného posunu vpřed. Namísto stařičkých žigulíků a sotva pojízdných Latvií jsme letos mohli profitovat z podpory firmy Eriell, která nám na celou dobu výzkumu zapůjčila nový terénní automobil UAZ 4×4 i s profesionálním řidičem. Vedle toho nám vedení firmy zajistilo ubytování v Taškentu při řešení potíží se zavazadly, postaralo se o nemocnou členku expedice a pomohlo nám i v řadě dalších záležitostí. Za poskytnutou podporu děkujeme.

Exkurse