Filozofická Fakulta
Ústav pro klasickou arecheologii
Ústav pro klasickou arecheologii

Novinky v klasické archeologii

(25. 10. 2016, přednáškový sál Západočeského muzea v Plzni, Kopeckého sady 2)

...

14. říjen 2016

18.-21. dubna 2017 se v Marzabottu koná konference KAINUA 2017 věnovaná tématu...

04. říjen 2016

Česko-uzbecká archeologická expedice zkoumá oázu Zarabag a okolí

Informace o výzkumu v sezóně 2016

Projekt výzkumu lokality Burgut Kurgan a prospekce vesnic Kajrit a Zarabag 2015

V letošním roce se česko-uzbecký archeologický tým spojil s DAFA v Kábulu, aby společně započali se systematickým výzkumem lokality Burgut Kurgan v Pašchurtské dolině v jižním Uzbekistánu. Vedle tohoto hlavního zadání měli jednotliví členové ještě další úkoly spojené s pokračování prospekčních prací v dané oblasti. 

VIDEO Z POČÁTKU VÝZKUMU          SESTŘIH Z CELÉ EXPEDICE

Složení týmu

V sezóně 2015 se na archeologickém průzkumu podíleli z české strany archeologové a studenti FF UK v Praze: Anna Augustinová, Jakub Havlík, Jan Kysela, Michal Mrva, Ladislav Stančo a Johana Tlustá, za francouzskou stranu antropolog a ředitel Délégation archéologique française en Afghanistan v Kábulu Julio Bendezu-Sarmiento a archeoložka Johanna Lhuillier, a za stranu uzbeckou pak archeologové z Termezské státní Univerzity Šapulát Šajdullaev a Odil Chamidov, archeolog z Taškentské státní Univerzity Ališer Šajdullaev a řidič Artur. S detektory kovů pracovali Tomáš Smělý a Michal Mašek.

Vykopávky na Burgut Kurganu

Architektura

Prvořadým cílem expedice bylo získání co největšího množství informací o lokalitě Burgut, kterou jsme objevili v roce 2014 a předběžně určili jako sídliště období Jaz I. Právě na tomto úkolu se podílela větší část členů expedice, práce v jednotlivých sektorech vedli J. Kysela (BK 01), J. Lhuillier (BK 02) a J. Bendezu-Sarmiento / Š. Šajdullaev (BK 03). Ve všech třech hlavních sondážích byla do vytyčené plochy zahrnuta jak část vnitřní plochy sídliště, tak také samotný val. Chtěli jsme zachytit průběh a podobou tohoto valu, ale také jeho vazbu na vnitřní zástavbu. Obvodová hradba byla zbudována z nasucho kladených (příčně či podélně) neopracovaných balvanů max. 60 cm délky. Dochovaná výška vesměs nepřekračuje 1 m, zatímco šířka zdi je 1,5 m. Prostory při hradbě byly zastavěny domky z nepálených cihel o rozměrech 33 x 22 nebo 33 x 15 cm. Síla pravidelných, rovných stěn odpovídá velikosti jedné cihly. Už reliéf naznačoval, že střed sídliště zůstal nezastavěn, a to bylo také potvrzeno výsledky práce v sondě BK 04 (J. Havlík). 

V sektoru číslo 3 jsme odkryli úpravné ohniště, které snad mohlo sloužit i jako oltář zápalných obětí, a především místnost o rozměrech 2 × 2 m, jejíž podlaha byla kompletně sestavena z keramických střepů. Křehká jázovská keramika není vhodným materiálem pro pevnou konstrukci podlahy a dobrý stav střepů naznačuje, že plocha nebyla nijak intenzivně zatěžována. Š. Šajdullaev, který situaci objevil se domnívá, že by se mohlo jednat o nábožensko-rituální prostoru, popsanou v Avestě (Vendidad 5, IIIVendidad 8, II) sloužící k uložení těl zemřelých v období, kdy nebylo možné je ponechat exponovány v tzv. dachmě (místě otevřeném pro přístup divé zvěře a mrchožravých ptáků). Pokud by se takováto interpretace potvrdila, šlo by o skutečně unikátní nález.

Drobné nálezy

Již prospekce v roce 2014, a především keramický materiál, který byl tehdy sebrán, naznačovala, že sídliště bylo využíváno výhradně v době rozkvětu kultury Jáz I. Toto nám potvrdil i letošní výzkum. V této chvíli se zdá, že osídlení mělo dvě hlavní fáze, odpovídající dvěma úrovním podlah i dvěma stavebním fázím stěn obydlí. Právě započatá analýza keramického materiálu (J. Lhuillier) by tak mohla poprvé přinést rozlišení dvou fází keramiky této kultury, datované jinak do poměrně dlouhého období (15-11. století př. Kr.). Kromě keramiky přinesl výzkum nálezy mnoha zrnotěrek, naznačujících značný význam zemědělství, jež tvořilo spolu s pastevectvím základ obživy jázovského lidu. Kosti zvířat překvapivě představují svým počtem nepříliš výraznou položku nálezového materiálu.

Prospekce v okolí Burgutu

Druhým úkolem expedice, jemuž se věnoval zejména Ladislav Stančo, bylo pokračování v extensivní prospekci v prostoru stepí mezi vesnicemi Kajrit, Karabag a Zarabag. Předchozí zkušenosti ukázaly, že řada sídlišť, ale také menší kurgany, nemusí být nijak patrné v družicových snímcích, tím méně v mapách. Rozsah území neumožňoval provádět v daném složení expedice plošné intenzivní sběry, průzkum tedy probíhal selektivním procházením krajiny s důrazem na místa s vysokým potenciálem detekce antropogenních jevů. Počet sídlišť či kumulací keramiky indikujících sídliště v bezprostředním okolí Burgut Kurganu se tak vyšplhal z loňských osmi na dvacet. Z těchto dvaceti lokalit můžeme kromě Burgutu hned pět nových lokalit (Kajrit VIII, Kajrit IX, Kajrit XII, Kajrit XIV, Kajrit XVI) zařadit do období Jaz I, ale po revizi materiálu a nové návštěvě byly k nim přidány také lokality Kajrit VI (Kajrittepa) a VII (Burgutča) se stopami kamenné architektury, které jsme dříve pokládali za středověké. Je tedy zřejmé, že máme co do činění s celou bývalou mikrooázou osídlenou ve druhé polovině 2. tisíciletí jazovským lidem. Celá oáza má znančý potenciál k dalšímu zkoumání daného období. Připomeňme, že téměř všechna detekovaná místa jsou neporušená pozdějšími zásahy.

Další období zastoupená v nálezovém materiálu jsou mladší fáze doby železné (Jaz II-III), zachycená ovšem v jiných polohách než Jaz I, a dále několik lokalit s materiálem předmongolského středověku (12. století) a raného novověku. Nevyjasněna zatím zůstává datace povrchových vodních kanálů, prostorově sice navázaných na některých z raně železných lokalit, ale jinak velmi těžko exaktně datovatelných.

Prospekce mikrooázy Zarabag

Třetím zadáním bylo mapování osídlení mikrooázy Zarabag s cílem sledování dynamiky jeho vývoje. Tato mikrooáza byla v minulosti archeology výrazně opomíjena. Průzkum zde vedla Anna Augustinová za pomoci Michala Mrvy a Odila Chamidova. Nepostradatelným průvodcem se jim stal místní pastýř Rustam. Práce kombinovaly několik metod: intenzivní sběry na vybraných plochách polí, prospekce vnitřních částí současné vesnice, zejména zahrad, především tam, kde místní indikovali nějaké jim neznámé artefakty. Cílené průzkumy směřovaly i k jevům na okraji oázy a vně v bezprostřední blízkosti do míst, o kterých informovali místní obyvatelé. Takto byly například objeveny vůbec první skalní rytiny v oblasti Surchandarji. Několik prvních z nich se nám v průběhu terénní prospekce podařilo rozhojnit na zhruba čtyřicítku poloh s vyobrazeními zvířat či lidí na mohutných kamenech na strmých svazích stepních údolí.

Detekce kovů

Vůbec poprvé jsme v rámci našich expedic uplatnili průzkum za pomoci detektorů kovů. Hlavním cílem bylo ověřit, zda a jaký kov byl používán lidem kultury Jaz I na Burgutu. Sledovány byly odkrývané plochy, ale také výsypky a bezprostřední okolí lokality. Kromě skupiny recentních nálezů byly v povrchové vrstvě objeveny také dva hroty šípů z pozdního středověku. Přímo v kontextech kultury Jáz I nebo ve výsypkách těchto vrstev, se nám žádnou přítomnost kovů detekovat nepodařilo.

Poděkování členů expedice patří mateřským institucím za finanční i materiální podporu, velvyslanectví České republiky v Taškentu za významnou organizační i logistickou podporu a v neposlední řadě drobným dárcům, kteří prostřednictvím sbírky umožnili účast na projektu dvou studentů.

(text: L. Stančo)

Aktuality ÚKAR

Nejsou žádné platné aktuality