Filozofická Fakulta
Ústav pro klasickou arecheologii
Ústav pro klasickou arecheologii

Novinky v klasické archeologii

(25. 10. 2016, přednáškový sál Západočeského muzea v Plzni, Kopeckého sady 2)

...

14. říjen 2016

18.-21. dubna 2017 se v Marzabottu koná konference KAINUA 2017 věnovaná tématu...

04. říjen 2016

Džandavláttepa - 2002

 Džandavláttepa - 2002 

Celkový pohled na Džandavláttepa od severu (klikněte pro větší obrázek)

Ústav pro klasickou archeologii FF UK započal ve spolupráci s Archeologickým ústavem Akademie věd Uzbecké republiky v Samarkandu archeologický výzkum lokality Džandavláttepa. Po pečlivém výběru místa a zvážení možností, se obě strany dohodly na společném projektu a na zkušební sezóně v roce 2002. Pahorek Džandavláttepa se rozkládá 10 km jihovýchodně od města Šerabád v Surchendarijské oblasti jižního Uzbekistánu a má rozlohou 7,5 ha. Výška kulturních vrstev se v jednotlivých částech tepa pohybuje od 9 do 14 m. Velký význam lokality pro širší region Šerabádu je, vzhledem jeho velikosti i položení, nesporný. Třebaže soustavný výzkum zde prozatím prováděn nebyl, povrchové sběry v sedmdesátých letech minulého století a zkušební výzkum německo-uzbecké expedice pod vedením Dittricha Huffa a Šakíra Pidáeva v roce 1993, prokázaly přítomnost vrstev osídlení od doby bronzové až do pozdně kušánského, či kušáno-sasánovského období s vrstvami achajmenovskými, řeko-baktrijskými, sakskými a raně kušánskými. Některé závěry posledně jmenované expedice byly již publikovány:

Huff, D.; Pidaev, Ch.; Chaydoullaev, Ch., Uzbek-German archaeological researches in the Surkhan Darya region. In: La Bactriane au carrefour des routes et des civilisations de l´Asie centrale. Actes du colloque de Termez 1997. Paris. 2001; Huff, D: An Unusual Type of Terracotta Figurine from North Bactria. In: Invernizzi, A. (ed.), In the Land of Gryphones. Torino. 1995. 269-273.

V přípravě je také publikace keramických nálezů od Dr. Schachnera. Dalším zdrojem informací je nepublikovaná zpráva o výzkumu: Huff, D.; Pidaev, Ch.; Chaydoullaev, Ch., Džandavlattepa. Archeologik otrjadinig 1993 jilda kilgan tadkikotlari: chusoboti. Samarkand, 1994.

Výkopové práce probíhaly od 7.10. do 25.10.2002. Byly otevřeny čtyři sondy, tři z nich v západní části tepa a jedna na jižní hraně. Místa pro sondáže číslo 6, 7 a 8 vedené K. Abdulláevem, L. Stančem a L. Boháčem byla vybrána v západní části pahorku, jejíž význam je akcentován blízkostí citadely a přítomností vyvýšeniny, která indikuje významnější zástavbu právě v prostoru sondy 7. Čtvrtá sondáž byla vedena Š. Šajdulláevem na jižní hraně pahorku v místě, kde již dříve základní sondáží odhalil vnější okraj městské hrady. Na terénních pracích se podílelo průběžně 12 – 15 dělníků z nedaleké vesničky Siatabád. Je třeba podotknout, že podpovrchová nejmladší fáze osídlení je na velké části tepa narušena využíváním plochy coby muslimské pohřebiště ještě v nedávném období.

Sondáž č.4

Práce v dolní části sondáže 4. Odkrývání městské hradby (klikněte pro větší obrázek) Sondáž 4 v době ukončování prací (klikněte pro větší obrázek)

Šapolát Šajduláev započal práce v sektoru 4 plošným očištěním rozsáhlé plochy v prostoru hradby a jejího předpolí. Zachytil tak její půdorys včetně zdí objektů, které k ní přiléhají z vnitřní strany, ale také prvky obraného systému městské brány na straně vnější. Hradbu narušují také dva vkopané objekty: velké novověké hroby. Nálezů ze sondáže č. 4 je málo, právě kvůli povrchová povaze dosavadních prací.

 

 

Sondáž č. 6

Práce ve druhém kvadrantu sondáže 6 (klikněte pro větší obrázek)

 

Místo bylo K. Abdullaevem vybráno tak, aby sonda zachytila část hradby a aby výkop pomohl objasnit její chronologii a vztah k městské zástavbě k ní přiléhající. Zde byly postupně otevřeny dva kvadranty o výměře 4 x 4 m v severojižní ose s ponechaným kontrolním blokem o šířce 1 m. Práce se zastavily v hloubce zhruba 1-1,5 m pod povrchem. V horních vrstvách byla zachycena vrstva destrukce. V tomto případně mohlo jít o výsypku z fáze přebudování okolních domů. Ve spodních vrstvách se začaly objevovat keramické komplexy s poměrně dobře zachovanými nádobami a také drobná architektura. Soudě podle cihel o rozměrech 30 x 30 až 32 x 32 cm a podle keramiky se zde jedná o objekty z pozdně kušánského respektive kušáno-sasánovského období. To odpovídá i dřívějším prospekcím a sondám z roku 1993, které také považují tuto dobu za poslední fázi osídlení Džandavláttepe.

Sondáž č. 7

Pohled na dva čtverce sondáže 7, v pozadí sondáž 6 na jihozápadní hraně tepa (klikněte pro větší obrázek)

Výkop sondy č. 7 měl za cíl ověřit, jestli se na tomto exponovaném místě, které je po citadele nejvyšším bodem celého tepa, skutečně nacházel nějaký významnější architektonický komplex, ať již chrám, nebo sídlo místní elity. V průběhu výzkumu byly i zde otevřeny dva kvadranty (7A) 4 x 4 a (7B) 4 x 3,5 s ponechaným 0,5 m širokým kontrolním blokem, jehož odstranění by v příštím roce mělo kvadranty propojit na sondu 4 x 8 m.

Bohužel právě zde se nejvíce koncentrovaly novověké muslimské hroby, jejichž odkrývání a dokumentace výrazně zpomalovalo tempo prací. Po odstranění podpovrchové vrstvy ve čtverci 7A zde byly odkryty tři dětské hroby s typickou orientací „směrem k Mekce“, v tomto případě mylně hlavou k severozápadu. Okraj většího hrobu byl zachycen v jihozápadním rohu kvadrantu. Hrob je obložen nepálenými cihlami. V severní části sondy byla blízko pod povrchem odkryta malá platforma z udusané nepálené hlíny (pisé) která mohla sloužit jako substruktura pro nějakou drobnější architekturu poslední fáze osídlení.

Již ve hloubce cca 0,6-0,8 m pod vrstvami splavené půdy a podpovrchové destrukce začala vystupovat poměrně kompaktní architektura, zřejmě pozdně kušánská. Rozměry cihel jsou zpravidla 32 x 32 cm nebo 30 x 30 cm. Celková situace je poněkud nejasná, v severojižním směru probíhá zeď, složená z cihel 32 x 32 cm. Na západ od této zdi se nachází přinejmenším 7 řad svisle položených. Výborný stav zachování - cihly nejsou nijak rozbity ani rozvaleny nasvědčuje ovšem tomu, že by se mohlo jednat o konstrukci vytvořenou intencionálně. Teprve další výzkum může potvrdit, šlo-li o platformu. nebo stupně nějakého schodiště. Na tyto řady cihel navazují další na západním okraji kvadrantu, proluka je způsobena vkopem, který byl vyplněn ve svrchní části sypkým materiálem.

Cihla se značkou půlkruhu nebo písmene C in situ v sondě 7A (klikněte pro větší obrázek)Čtverec 7B byl otevřen z důvodu vysledování dalšího průběhu zdi 1 a objasnění situace dále k severu, tedy k centru vyvýšeniny, kde předpokládáme významný architektonický objekt. I zde byly ve splavených vrstvách vkopány dva pozdní, muslimské hroby, v tomto případě již pohřby dospělých. Východněji položený hrob byl obložen v horní části nepálenou cihlou. Jak je typické pro tyto pozdní muslimské pohřby, nebyly k nebožtíkovi přidávány žádné dary ani pohřební výbava. Severní polovina kvadrantu přinesla od hloubky zhruba jednoho metru pod povrchem mocnou vrstvu destrukce. Pochází odsud mnoho nepálených cihel, některé z nich o rozměrech 32 x 32 cm, ale některé také větší cca 40 x 40 cm, ty jsou charakteristické pro období řecko-baktrijské v této oblasti. U několika cihel jsme zaznamenali značky, jejichž účel není přesně znám. Byly vtlačovány prsty do povrchu nevyschlé cihly a v našem případě mají podobu jedné nebo dvou svislých čar, písmene S a V. Další taková značka se objevila v kvadrantu 7A, měla podobu půlkruhu či písmene C.

Kostěná jehlice ze sondy 7B (klikněte pro větší obrázek)Při čištění západního profilu v 7B byla objevena měděná řecko-baktrijská mince, pocházející patrně ještě z vrstvy nad destrukcí. Do těchto vrstev se mohla dostat pouze druhotným přemístěním, nemá tedy pro nás nějakou zásadní datovací hodnotu. Z vrstvy destrukce samé pochází nález části bronzové náušnice nebo závěsku a z jámy v jižní části 7B zase kostěná jehlice s odlomenou hlavicí.

 

Sondáž č. 8

Jeden z dělníků dočišťuje třetí, nejspodnější odkrytou podlahu v sondě 8 (klikněte pro větší obrázek)

Ladislav Boháč otevřel sondu dál směrem k centru pahorku a jejím účelem bylo poznat strukturu vnitřní městské zástavby a její chronologický vývoj. V průběhu výkopových prací se potvrdilo, že z tohoto hlediska bylo místo vybráno velmi dobře, sonda představuje takřka učebnicový příklad archeologické sídlištní situace s následným přebudováním či znovu vybudováním objektu bez změny orientace stěn. Doposud jsme se zde dostali do hloubky cca 2 m pod povrchem a zachytili tři úrovně podlah, náležejících objektům z nepálených cihel o rozměrech cihel 32 x 32 cm, ale také 37-38 x 37-38 cm. Podlahy byly tvořeny vrstvou jemné vápenné hlíny, podobně stěny byly pokryty vápennou omítkou. Stopy po malbě nebyly nalezeny. Nejstarší podlaha nese stopy po požáru.

Keramika i mince svědčí o tom, že dvě poslední můžeme datovat do kušánské respektive pozdně kušánské doby. Nejstarší horizont by mohl představovat již fázi přechodnou mezi vrstvami řeckými a kušánskými. K. Abdulláevem je toto období nazýváno skýthské nebo také šakské, podle etnika, které ve 2.polovině 2. a v 1.století př.Kr. ovládalo severní Baktrii. Sondáž č.8 poskytla mnoho dobře stratifikovaného keramického materiálu, který bude po dokončení analýzy základem pro stanovení preciznější chronologie, zejména v komparaci s několika nálezy kušánských mincí.

První výkopová sezóna přinesla slibné výsledky pro předpokládané pokračování projektu v příštích letech. V závislosti na finančních prostředcích chceme do projektu zapojit také další spolupracovníky a studenty archeologie.

©Fotografie 2002: L. Boháč a L. Stančo.

Projekt byl v letech 2002 financován grantem GA University Karlovy 292/2001/A-HN/FF