Filozofická Fakulta
Ústav pro klasickou arecheologii
Ústav pro klasickou arecheologii

Novinky v klasické archeologii

(25. 10. 2016, přednáškový sál Západočeského muzea v Plzni, Kopeckého sady 2)

...

14. říjen 2016

18.-21. dubna 2017 se v Marzabottu koná konference KAINUA 2017 věnovaná tématu...

04. říjen 2016

Džandavláttepa - 2005

Džandavláttepa - 2005

Expedice v roce 2005
Expediční vůz Latvia

Společný projekt Ústavu pro klasickou archeologii Filosofické fakulty University Karlovy a Archeologického ústavu Akademie věd Uzbekistánu pokračoval v tomto roce čtvrtou výkopovou sezónou na lokalitě Džandavláttepa v Surchandarijské oblasti jižního Uzbekistánu. V tomto roce se expedice účastnili čtyři archeologové – Dr. Kazim Abdullaev (vedl práce v sektoru 2a), Mgr. Jakub Halama (vedl práce v sektoru 7), Ladislav Stančo, PhD. (vedl sektor 20) a Mgr. Lucie Šmahelová – a dále pět studentů archeologie Bc. Libor Grmela, Jan Kysela, Petra Belaňová, Kristýna Urbanová (všichni Praha) a Ališer Šajdullaev (Termez). Přizvaný antropolog Zijadulla Šodiev zpracoval lidské ostatky pocházející z muslimských hrobů v sektorech 7 a 20 nejen z této, ale i ze všech předchozích sezón. V terénu nám asistovala skupina 35 místních dělníků. Výkopové práce probíhaly od 28.9.2005 do 22.10.2005, 24.-26.10. byla dokončena dokumentace.

Výhled z Džandavláttepa na sever k horám

 

Sektor 20 – Citadela

Vedoucí: L. Stančo

Kontrolní blok mezi č. 20S,20R,20G a 20H, ze zdi B zde zůstala jen základová řada cihel.
Zeď B ve čtverci 20P narušená třemi hrobovými jámami.

V prostoru sektoru 20, na tzv. citadele, jsme pokračovali v odkrývání monumentální architektury poslední stavební fáze. Naším cílem bylo vyjasnit plán budovy, jež se nám po loňské úvodní sezóně jevila jako stavba palácového typu s nečleněnými koridory okolo centrálního sálu či komplexu místností. Otevřeli jsme proto řadu čtvercových sond (dále čtverců), spojujících loňské 20R a 20N. Zpočátku šlo ve třech případech o půlky čtverců 20Q a 20P (zúžené kvůli „mohyle“ navršené ve střední části sektoru) a celý čtverec 20O. Později byl na jih od 20R otevřen ještě čtverec 20S, respektive jeho východní polovina.

Ve všech těchto čtvercích byla zachycena stěna (tzv. zeď „B“), probíhající paralelně se zdí „A“. Společně tvoří dlouhý koridor (cca 23-24 m, dochovaná část) o šířce okolo 2,5 m. Ve čtvercích 20Q, R a S tato nejmladší stavební fáze bezprostředně nasedala na starší kombinovanou pachsovo-cihlovou konstrukci a využívala ji jako podezdívku. Zeď „B“ je postavena ze čtvercových cihel o rozměrech 41-42 x 41-42 x 10-11 cm. Místy jsou ve zdivu použity také půlky těchto cihel. Stejně jako ve zdi „A“ jsou zde cihly kladeny daleko od sebe, mezery někdy přesahují 10 cm. Jsou však vyplněny stejnou cihlovou hmotou, z jaké jsou vyrobeny samotné cihly. Cihly jsou drolivé, lámavé a materiál je hrubý, zdá se, jakoby hlína nebyla vůbec proplavena a do cihel se dostala řada příměsí. Je obtížné rozebrat zeď a cihly přitom neporušit. Domněnka K. Abdullaeva, že se jedná o znovu použité cihly z nějaké helénistické stavby je nepodložená. Jde patrně o cihly vyrobené v době vzniku celé stavby. Ve srovnání s kušánskými cihlami, které jsou z jemněji plavené hlíny bez příměsí, jsou hrubé a nekvalitní. Tomu odpovídá také stav dochování zdi. Její koruna je tvořena erozní vrstvou cihlové drtě. V nejlépe dochovaných částech se dochovalo šest řad cihel (20O, 20P, 20Q), v jižní části (20R) jen čtyři řady a v kontrolním bloku mezi 20S a 20H máme zachycenu jen nejspodnější vrstvu cihel a dále není zeď zachována vůbec. Negativním zjištěním této sezóny tedy bylo, že se nám nemůže podařit zachytit celý původní půdorys stavby.

Náhrdelník; korálky jsou ze skelné pasty, kamene i kosti

Na řadě míst byla zeď porušena novověkými muslimskými hroby. Často jsou umístěny těsně po stranách zdi a narušují jen lehce zboku. Podle tohoto jejich uložení se zdá, že v době, kdy byl vrcholek citadely používán jako pohřebiště, musely být horní části zdi, přinejmenším její koruna, v terénu jasně patrné a jámy se jim vyhýbaly. Většina hrobových jam byla vybrána a antropologický materiál zpracován Z. Šodievem. Vedle pravidelných oválných jam se severojižní orientací (hlava severoseverozápad, obličej na západ) jsme zachytili množství menších jamek s chaotickým uložením kostí, jejichž obrys je v půdorysu zachytitelný velmi obtížně nebo vůbec. Výplň pak také odpovídá okolní vrstvě. Jejich vznik přičítáme sekundárnímu uložení ostatků ze starších hrobů, na které při hloubení mladších jam kopáči narazili. Jak primární, tak sekundární pohřby postrádají jakoukoliv výbavu. Výjimkou je sekundární hrob ve čtverci 20Q, kde byl společně s kostmi nalezen kamenný závěsek (podlouhlý segmentový korálek). Jde ale zřejmě o jev náhodný.

Poškozená zeď B poslední stavební fáze, v popředí propálená podlaha. Čtverec 20O.

Vnitřní uspořádání stavby jsme chtěli zkoumat ve čtvercích 20O, 20Z a v později otevřené západní polovině čtverce 20Q. Na značné ploše ve 20O a 20Z jsme dosáhli úrovně podlahy, která patrně souvisí ne-li s primární funkcí stavby, pak s jejím pozdějším používáním. Jde o dvouvrstvou konstrukci, která je ve spodní vrstvě tvořena souvislým pokryvem fragmentů keramických nádob, nejčastěji menších zásobnic (tzv. chumča) s „motýlkovitým“ okrajem. Ty jsou charakteristické pro kušáno-sásánovské období (S. Bolelov). Střepy jsou uloženy ve vápenaté vrstvičce. Vrchní vrstvu tvoří jemná okrová hlinka, silně ulehlá. Značná část plochy této podlahy byla spálena (shora propálena) silným požárem. Pro ten svědčí i černé popelové vrstvičky nad úrovní podlahy, které by mohly indikovat shořelou stropní či střešní konstrukci. Právě při jejím zřícení mohla být požárem zasažena i samotná podlaha. Je zřejmé, že šlo o podlahu ve značné části budovy, její fragmenty byly zachyceny už vloni ve čtvercích 20E a 20F. Stejně jako tam, i zde byla nad podlahou bělošedá kyprá až prachovitá vrstva, místy tvořící lehké, ale ulehlé plošky s ostřivem, které se odlupují od spodu. Přímo na podlaze ve čtverci 20Z ležely dvě pálené cihly o rozměrech 33 x 34 x 5 cm a 32x 32 x 4-4,5 cm. Je pravděpodobné, že zde byly sekundárně použity výrobky z vrcholně kušánské fáze, nejsou však součástí žádné konstrukce (předpokládáme jejich umístění v průchodech mezi místnostmi, mohly složit jako jakési prahy).

Čtverce 20O a 20Z jsou také jedinými sondami, kde jsme objevili konstrukce stejného charakteru a ze stejných cihel jako zdi „A“ a „B“, které s nimi ale nejsou bezprostředně propojeny. Zdá se dokonce, že střepová podlaha pokračuje pod těmito konstrukcemi a pomáhá tak datovat jejich vznik do doby mladší než prvá fáze budovy. Jde o jakési příčky a menší platformy. Ve čtverci 20O byla do takovéto platformy zapuštěna velká zásobnice, z níž jsme ovšem zachytili jen spodní část, včetně vápenaté malty, v níž byla ukotvena. Vzhledem k tomu, že takovéto zásobnice bývají obvykle zapuštěny celé nebo téměř celé do podlahy, musela být úroveň (podlaha), s níž zásobnice souvisí, o poznání výše a patrně se nedochovala. Nedaleko od zásobnice se nacházelo velké ohniště nebo topeniště, projevující se propálenými vrstvami hlíny, mazanicí a popelem. Ve čtverci 20Z jsme zase zachytili zídku a nároží stejného charakteru. Část zídky jsme rozebrali a na několika cihlách jsme na spodních stranách zaznamenali jednoduché značky, vytvořené tahem prstů (protáhlá linie křížící růžek cihly) nebo jejich vtlačením (tři prsty) pře vyschnutím cihly. I zde ve 20Z byla situace narušena několika pozdními muslimskými hroby. V obou čtvercích byly zachyceny a detailně zdokumentovány dvě řady kůlových jamek, tvořících v půdorysu okrouhlý útvar, pozůstatek stavby z lehkých konstrukcí z doby po zániku velké stavby.

Dětský kostrový hrob narušující zeď poslední stavební fáze ve čtverci 20Y.
Zeď poslední stavební fáze ('B') ve čtverci 20Y stojící na starší zdi se dvěma průchody.

Severní vnější stěnu budovy jsme zachytili ve čtverci 20Y (severně od Z, západně od N). Proti všem předpokladům směřuje mírně k JZZ a tvoří tak se zdí „A“ i „B“ ostrý, nikoli pravý úhel. Přes značně poničenou korunu zdi se nám podařilo ji zachytit v celé šířce i dochované výšce.

Během této sezóny se nám tedy podařilo podle plánu odkrýt další část půdorysu monumentální stavby. Informace, které nám pro její dataci a interpretaci může poskytnout získaný materiál, především keramika, jsou dostatečné, abychom komplex mohli zhruba časově zařadit. Většina keramického materiálu z citadely spadá podle konvenčních datací do 4., nejpozději do počátku 5. století.

Podlaha ve čtverci 20Z konstruovaná z keramických střepů.

Zatímco tenkostěnné talířky s ostře odsazenými nízkými stěnami, červenou polevou zdobenou vlešťovanými křížícími se liniemi patří mezi nejčastější typ, hrnky s vertikálním uchem v podobě dvojitého kruhu, běžné okolo poloviny 5. století, se nevyskytují vůbec.

Dalším tenkostěnným tvarem, s nímž se na citadele setkáváme, je vysoká miska s prolamovanými stěnami. Opět jde o tzv. „fine ware / red slip ware“ s vlešťovanými pruhy. Zhruba 90 procent zásobnic tvoří již zmíněné menší tvary (nazývané v ruštině chumča) s okrajem motýlkovitého tvaru. Z nich je také do značné míry konstruována podlahová vrstva.

L. Stančo a kol.

Cholm

Objekt, který jsme pracovně nazvali „Cholm“, se nachází necelý kilometr severozápadně od lokality Džandavláttepa. Výzkumné práce v rámci čtvrté výkopové sezóny zde byly zahájeny dne 10.10.2005 a trvaly až do 20.10.2005. Byl vybrán pro zjišťovací výzkum na základě terénní prospekce okolí tepa. “Cholm“vykazoval nejlepší uchování původní situace, ačkoliv i zde se projevil (jak se ukázalo zejména později) zhoubný zásah lidské činnosti v podobě opakované snahy rozorat pahorek, překážející efektivnějšímu pěstování bavlny. Zbytky původní stavby, která údajně podle místních obyvatel zůstala zachována do výše jednopodlažního domu, byla traktorem rozvezena do bližšího okolí. Vesměs 25 metrů okolo pahorku roste velmi nekvalitní bavlna, nízká a pokřivená.

Pohled na pahorek od severozápadu.

Pahorek byl oválného půdorysu s mírně konvexními stěnami cca 800 x 650cm, řídce porostlý trnitými keři. Na vrcholku, zhruba uprostřed byl původně umístěn geodetický bod, dnes silně poškozený.

Dne 11.10.2005 byly otevřeny dvě čtvercové sondy o straně 4m, sonda 1 (SZ, skryta mechanickými vrstvami cca 35cm), sonda 2 (JV, skryta taktéž po mechanických vrstvách do hloubky cca 220cm od povrchu pahorku). Později byly otevřeny i přiléhající sondy 3 (JZ) a 4 (SV, taktéž čtverce o straně 4m, obě skrývány po přirozených vrstvách). Tak vznikl řez pahorkem, díky němuž byla odhalena stavební konstrukce z nepálených cihel, pravděpodobně pozůstatek základové zdi. Ta byla tvořena cihlami o rozměrech : délka 38 - 42 cm x 10 – 14 cm výška cm, šířka neznámá. Cihly zůstaly zachovány ve 3 řadách nad sebou, čtvrtá, nejvrchnější, byla zachována pouze fragmentárně. Cihlová konstrukce byla velmi porušena, tudíž byla práce na jejím odkrývání zdlouhavá.

Rozměřování sond 1 a 2, pohled od jihovýchodu

Dalším konstrukčním prvkem byla „platforma“ z udusané hlíny (pachsy), na níž zeď stála. Platforma měla v půdorysu obdélný půdorys se zaoblenými rohy a byla dvoustupňová. Její dochovaná výška byla okolo 100cm.

Řez pahorkem, je vidět konstrukce z cihel, pohled od jihovýchodu.

Pokud se pokusíme na základě archeologických poznatků zrekonstruovat původní stavbu, můžeme říci, že se jednalo o menší obdélnou budovu 640 x 350 - 400cm posazenou na dvoustupňové platformě taktéž obdélného půdorysu o rozměrech max. délka spodního stupně 850cm. Oba stupně měřily přibližně 45 – 50cm, celková výška podstavy byla okolo jednoho metru. Úloha této stavby byla pravděpodobně kultovní nebo pohřební.

Problém datace zkomplikoval nedostatek archeologického materiálu, který by mohl být vodítkem (keramika, artefakty atd.). Několik fragmentů keramiky z povrchových vrstev, vesměs silně poškozených, odpovídalo keramice pozdně kušánského období. Naopak fragmenty misek, které byly nalezeny při rozčišťováni zděné konstrukce se lišily od této produkce (viz fotografie keramiky a kresebná rekonstrukce) a byly K. Abdullaevem interpretovány jako řecko-baktrijské. Na základě těchto několika málo kusů keramiky však nelze postavit přesnou dataci do helénistické epochy, zvláště s přihlédnutím k velikosti cihel, rozměrům a tvaru platformy a umístění v rámci okolí lokality, které spíše odpovídají zařazení do kušánského období.

K. Urbanová

Keramika Keramika - kresebná rekonstrukce.

© Fotografie 2005: L. Stančo a K. Urbanová.

Projekt je od roku 2004 financován grantem GA UK 473/2004/A-HN/FF a účast studentů byla umožněna účelovými stipendii FF UK